Bylinné čaje

Historie používání bylinných čajů sahá tisíce let zpět a je úzce spjata s tradiční medicínou různých kultur. V Číně se bylinné čaje používaly již před více než 5000 lety k léčbě nemocí a podpoře dlouhověkosti, přičemž mezi nejznámější byliny patřil ženšen, zázvor nebo jasmín. V Indii byly součástí ajurvédské medicíny, která využívala rostliny jako tulsi k posílení imunity a detoxikaci. Egypťané již kolem roku 2000 př. n. l. pili heřmánkový a mátový čaj pro zlepšení trávení a relaxaci, přičemž bylinné odvary byly součástí jejich rituálů a léčebných postupů. Ve starověkém Řecku a Římě doporučovali lékaři jako Hippokratés a Galén šalvěj, tymián nebo fenykl na různé zdravotní potíže.

Ve středověké Evropě se léčba pomocí bylinných čajů rozvíjela především v klášterech, kde mniši pěstovali meduňku, řepík nebo třezalku a připravovali z nich léčivé odvary. V arabském světě se rozšířilo používání skořice, kardamomu nebo lékořice jako součásti tradiční medicíny. V novověku, zejména mezi 17. a 19. stoletím, se díky obchodním cestám staly populárními bylinky jako čajovník, heřmánek nebo levandule. Ve 20. století potvrdil vědecký výzkum účinnost mnoha z nich, například zelený čaj jako silný antioxidant nebo meduňku jako prostředek proti stresu. Dnes jsou bylinné čaje oblíbené nejen jako součást zdravého životního stylu, ale i pro jejich schopnost pomáhat při prevenci nemocí a přírodní léčbě